Historie školy

První zmínky o škole jsou spojovány se založením ředického bratrstva, o které se nejvíce zasloužili zdejší rychtář Kašpar Vejnar a holický farář Matouš Linter ze Šenperku. Hlavní náplní činnosti literátských bratrstev, která vznikala většinou v městech či městečkách, byl nácvik sborového zpěvu a zpěv při různých církevních svátcích a jiných příležitostech. K tomuto účelu bývaly zhotovovány zpěvníky. Stanovy bratrstva a nejstarší část zpěvníku (kancionálu) z Ředic sepsal roku 1619 tehdejší ředický školní rektor Martin Theobald Konstanský z městečka Chotusic. Sám se označuje jako „rektor ředický“ a i z textu stanov bratrstva je zřejmé, že byl skutečně správcem vesnické školy.

Tato nejstarší známá ředická škola zanikla zřejmě v průběhu tragických událostí třicetileté války (1618-1648), alespoň písemné prameny o ní až do počátku 18. století nic neříkají.

Další zmínka o staré škole, která stála poblíž fary spadá do 18. století. Sloužila nepochybně pro Horní i Dolní Ředice. Byla vystavěna ředickými za obecní peníze a na obecním pozemku. Ve zmíněném kancionálu nalézáme pod jednou z později připsaných písní zmínku: „ Přepsána ode mě, Václava Tesaře, toho času kantora ve vsi Ředicích, léta Páně 1718“. Škola tedy v Ředicích fungovala znovu již počátkem 18. století. Protože však stála na obecní půdě, neevidují ji žádné daňové přehledy. Až v roce 1768 byla jako již delší dobu existující nemovitost vzata vrchnostenským úřadem do evidence a „zapsána obci, která barák sama vystavěla“.

O tom, kdo tehdy v Ředicích učil, víme jen málo. Po zmíněném Václavu Tesařovi (1718) se v pramenech uvádí jako ředický rektor Jiří Vojtěch (1771). Ke konci roku 1787 působil jako „mladší“ učitel v Ředicích Josef Macela, pocházející z Bohdanče, který byl ž 30. ledna 1790 jmenován řádným učitelem. Po něm na zdejší škole působil Václav Dvořáček, rodák ze Seče, který se do Ředic přistěhoval 30. října 1792 z Heřmaně z vilémovského panství. Po Dvořáčkovi učil v Ředicích krátce Jan Surdl a po něm Pavel Vosáhlo (1807).

Děti se v tehdejší ředické škole skutečně lecčemus mohly naučit. Tak v roce 1787 se pochlubil svým pěkným rukopisem „Josef Zeman, školák školy ředické“, když do starého kancionálu přepsal krasopisně dlouhou píseň.

Zmíněný školní dům obec prodala v roce 1819 domkáři Františku Došelovi. Tehdy již naproti staré škole, na druhé straně ulice, stála nová školní budova, v níž se učilo již v roce 1816 a která je zmiňována v Horních Ředicích k roku 1839 jako majetek správy pardubického panství.

Péče o školu spadala do kompetence obecního úřadu, který se o ní intenzivně staral. Stará dřevěná přízemní škola měla jednu třídu a sloužila také dětem z Dolních Ředic. V roce 1854 založil učitel Matěj Půlpán (působil na škole ji od roku 1849) školní kroniku a v jejím úvodu podal zajímavý popis tehdejší školní budovy: „Školní dům jest vystaven z dříví, pozůstává z jedné světnice vyučující, kuchyně, světnice pro učitele, jedné komory a chléva. Měla čtyři dvojitá okna, sedm lavic pro žáky, černý stolek, židli,kamna a dveře se zámkem, dva tuze chatrné záchody, studni s okovem a při něm provaz, kolo s rumpálem a při škole zahrádku se stromy.“

Žáci platili týdně školné. Z Horních Ředic je tehdy platilo 92 žáků a z Dolních Ředic 108. Obě obce se snažily získat určité finanční prostředky na pomoc nemajetným žákům k obstarání školních věcí nebo na odměny výborným žákům při ukončení školního roku. Dohodly se, že k tomu využijí výnos z pětiprocentního úrok ze státní obligace, kterou každá obec dostala, když se rozhodla do státní půjčky investovat (r. 1854) 50 zlatých s pětiletou splátku.

Školní budova se postupně vylepšovala. V roce 1855 řemeslníci z přiškolených obcí vyzdili jižní a západní stěnu školní světnice. Další úpravy objektu se prováděly v roce 1860. V šedesátých letech v souvislosti s celkovým růstem populace začal stoupat počet žáků. Roku 1864 dosáhl počtu 230 školou povinných dětí a tak se musela přistavět druhá školní třída a byt pro podučitele. Pozemek věnovala obec hornoředická zdarma, ostatní věcné náklady platily obě obce rovným dílem. Přístavba školy byla ukončena koncem června 1865.

V roce 1875 doporučila okresní školní rada zřídit v Ředicích pro velký počet dětí ještě jednu třídu a představitelé obou obcí začali uvažovat o další přestavbě stávající nebo výstavbě nové školy. Dolní Ředice chtěly zřídit vlastní školu, ale to zemská školní rada zamítla. Hledalo se místo pro novou budovu na hranicích obou obcí, diskuse se protahovala. Nakonec se 17. července 1876 uskutečnilo slavnostní položení základního kamene nové školní budovy v Horních Ředicích, v místech staré školy.

Přestože se od postavení nové budovy postupně rozšiřoval počet tříd, kapacita školy stoupajícímu počtu žáků nestačila. Po delším vyjednávání se nakonec dosáhlo toho, že obec Dolní Ředice si začala v roce 1905 stavět vlastní trojtřídní školu a od září 1906 ji začala provozovat. Hned v prvním roce měla dolnoředická škola zapsáno 178 školou povinných dětí.